Představme si mladého ambiciózního vorvaně, jenž byl pozván do politické debaty na téma vlivu náboženství na národní ekonomiku, které se účastní ostřílení zástupci papežů, ajatolláhů, mnichů, guru, kněžích, šamanů a všelijakých duchovních. Cíl je jen jeden – rozpoutat bouři. Náš mladý vorvaň se těchto soudruhů savců ani trochu nebojí, protože, na rozdíl od nich, on Poseidona skutečně zahlédl. Bodejť by ne, když mu každé pondělí vozí (vozí?) poštu na jeho adresu mezi mořským prahem Lorda Howea a Norfolkským hřbetem v Tasmanově moři, kam se Poseidon uchýlil po vyčerpávajícím rokování o formálním uspořádání Nebeských božstev, jež se táhlo po mnoho dekád minulého tisíciletí. Rokování se konalo v zrcadlovém sále Olympu – místo chytře vybrané Hádem, který měl plné zuby keců, že by se mu někdo měl fušovat do řemesla a vybírat, kdo se dostane do ráje a kdo ne. A v tomto zrcadlovém paláci, připomínajícím zrcadlové bludiště na Petříně, jen mnohem větším (a se vstupem zadarmo – většina pozemských návštěvníků bídně zhyne, navždy ztracena v četných odražených obrazcích odrazů reality). Poseidon, Hádes a jejich drazí kolegové argumentovali pro decentralizaci Nebeských božstev a rozdrobení moci mezi jednotlivé bohy – k čemuž je, jak si neochotně navzájem přiznali, inspirovalo prachsprosté obyčejné Švýcarsko. Čelili ovšem silné opozici tří, respektive jednoho, který si chtěl celou arénu nárokovat pro sebe. Došlo k trapné situaci, kdy se onen jediný bůh před zraky všech řecko-římsko-levantských bohů hádal se svými dvěma soky a nařkl je z falešnosti, aniž si uvědomil, že jsou to zrcadlové odrazy jeho samého, a tedy že ti tři jsou vlastně ten jeden. Bakchus následně lamentoval, že božstvu chybí označení pro roztrojenou osobnost, avšak později připustil, že problémem byla zrcadla samotná. Navrhl tedy, že řešením by mohl být identifikační červený terčík, který by si dotyčný bůh připnul na oděv, aby se lépe orientoval. A protože byl rozezlen velkým převratem, který se pomalu stával skutečností, procedil Bakchus mezi zuby, že i krkavcům to před zrcadlem dojde.

Ale to jsme odbočili. Jelikož náš vorvaň považuje sám sebe za vorvaně renesančního, respektuje určitou subjektivitu vnímání božstev, a považuje pozvání do televize především za báječnou kratochvíli středečního odpoledne. Cítí ve vzduchu trable a výměnu vážných slov typu progres, symbióza, nutné řešení, vzájemný soulad, diskriminace, koordinace, zajistit a jejich smradlavých spojení – nutným řešením je zajistit progres, zamezit diskriminaci a dosáhnout vzájemného souladu a koordinace v otázkách symbiózy, a jeho nejoblíbenější Darwin je lotr prolhaná!

Tuší, že prázdných frází bude vypuštěno tolik, až zaplní celý éter. Nevadí, pomyslí si, jde tam hlavně kvůli svým přátelům, a také zamávat do kamery babičce a své sestře, které se právě narodil synek. Kdo ví, možná i pípne do relace něco o tom, že se právě stal hrdým strýcem, a mimoděk utrousí agendu, kterou mu Poseidon kladl na duši.  Lepší tvarování kýlů a jiný materiál – loď potom klouže po hladině docela sama. To jim musíš všecko vysvětlit, vorvani, protože ušetřené palivo znamená méně emisí, a emise, to není nic dobrého – vždyť se podívej, co to dělá s Bakchovými vinicemi a kávovými plantážemi, acidita je úplně mimo měřítka! A také s nimi pohovoř o tom plastovém ostrově, co nám tu v Pacifiku dělají. Jestli s ním něco do roka a do dne neprovedou, tak zabouřím. Pořádně.

V onen velký den se vorvaň dostaví do studia s učebnicovým předstihem šedesáti osmi minut a ihned čelí kritice. Nemá na sobě žádný, natož na míru střižený oblek, nemá ani vybělené zuby ani vyleštěné šupiny. Stojí decentně nahrbený, kape z něj voda, a, uvaděčce zacukají nosní dírky, smrdí rybinou. ‚Nebojte‘ – ujišťuje ji, má skutečně, co říct, a debatě bude jistě přínosem, snad by se to dalo nazvat i revolucí v lodní dopravě, respektive průlomu v porozumění na ose bozi-lidé.
„O to tady ale vůbec nejde“ odsekne uvaděčka.
Vorvaň uraženě bloumá studiem a nakukuje do místností jiných debatérů. Někteří klimbají, ale většinou pracují na svém zevnějšku – nažehlují klopy, z kravat odstraňují poslední kočičí chlupy, před zrcadlem pilně pilují gesta, držení těla, a někteří si dokonce připravují konkrétní fráze.

Nadejde hodina H.

Vorvaň sedí po boku ostatních debatérů v dostřelu hladových kamer. Vzduch se plní důležitými slovy přejatými z jiných jazyků, gesta jsou pečlivě střižená, nikde ani jeden hrozící prst, ani jedna ostrá hrana, která by mohla vyrušit diváka. Celé představení je perfektně nachystané a jeho účastníci se v zajetí klamu vlastní důležitosti bičují k co nejlepším výkonům, až to téměř působí skutečně. Asertivita. Esenšl komunikejšn. Vytrvalost. Abstrakt. Formální formulace vědeckých formulí. Cíle. Long term strategie a šort term taktika. Analýza sekundárních zdrojů. Diváci hltají každé jedno z nich, posílají do studia nespočetně dotazů a spokojeně kvitují vágní odpovědi.
Vorvaň se poškrabe za ploutví a v duchu sezná, že honem za kratochvílí se on sám stal kratochvílí pro tisíce jiných. Forma opět zvítězila nad obsahem. Povrchní pozlátko pozřelo hloubku. Vorvaň rozžvýká mikrofon, čímž málem přivodí infarkt hlavnímu zvukaři, zahvízdá sbohem, a díky za ryby, a odejde domů.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s