Tuhle jsem si vzpomněl na jeden večer v Portu, kdy jsem dlouze debatoval se svým kamarádem Polákem nad skleničkou tuze levné sangrie. Jen tak mimoděk nadhodil, že si předešlého dne u snídaně nalil mléko do sklenice namísto toho, aby jej pil z láhve. Seznal, že si ho vychutnal daleko více, a že ho samotného zaskočilo, jak mu tak drobný krok přinesl pocit komfortu a luxusu. V následujících dnech – jelikož to tak trochu byl můj mentor – mne dokopal k nákupu pěkného pera namísto propisky a bloku s pevnou vazbou namísto sešitu. „Psaní,“ povídal, „jde člověku daleko lépe, když se mu píše příjemně.“

Od té doby jsem si na něj čas od času vzpomněl a snažil se zpříjemnit si život drobnými úpravami. Při nedávném výletu do Japonska jsem si říkal, jak by se tam usmíval. Japonci si totiž potrpí na všelijaké zlepšováky a komfortní udělátka. Nejenže mají toalety vybavené bidetem a občas i tlačítkem „soukromí,“ které ‚zakryje‘ zvuk bidetu melodií tekoucího potoka, ale prkýnko samotné je vyhřívané, což je v zimě naprosto famózní. Zimu si zpříjemňují také vyhřívanými koberci a občas i kotatsu*, což je stolek se zabudovaným elektrickým topením, jenž je olemován dekou. Člověk si tak sedne na zem a schová nohy pod deku, do tepla. Takto vybavený dům je i za prudkých mrazů stále teplý a útulný, a jak jsme my, kdož jsme onehdá v Portu během zimy mrzli i v teplotách nad nulou, shledali, je to právě teplem podmíněná útulnost, která dělá domov domovem.

A tak se mi zdálo, že si Japonci rádi dopřejí věci, které jim zpříjemní život a učiní jej krapet důstojnějším. Avšak ono jim možná nic jiného nezbývá, když mají pracovní dobu nezřídka od osmi do osmi, na zavolání šéfa se musí dostavit nehledě na víkendy, líbánky, a státní svátky, a mají třináct dní dovolené, z nichž čerpají nejvýše pět, protože čerpat více je špatné pro kariérní postup…

Na naše debaty vzpomínám rád. Začínaly večer a končily s východem slunce. Ovšem jak už to tak bývá, člověk rozdává rady, a samotnému mu utíká, o čem radí. O kolik by se nám debatovalo lépe, kdybychom si tenkrát místo jednoeurové sangrie z krabice pořídili lepší pití. Rána by byla příjemnější. Nicméně alespoň jsme si ji nalili do skleniček a ihned nám tak zachutnala, jako kdyby byla stála minimálně dvakrát tolik peněz.
_________
*viz obrázek

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s