V dnešní době, kdy se jednoduchá myšlenka či koncept omotá minimálně dvěma sty stránkami textu, zabalí do knižního hávu a vystaví v sekci horkých novinek na policích knihkupectví, působí Dokkōdō Miyamota Musashiho téměř jako podvod. Jedná se o druhé životní dílo tohoto slavného, neporaženého japonského mistra meče, a sestává z 21 jedno-větných pravidel pro život dle jeho drsné, asketické filozofie. 21 vět? To je vše? Já chci víc… Celé Dokkōdō je k dispozici na Wikipedii a je plně ponechané čtenářově interpretaci. Libí se mi, že jej nejde dost dobře komercializovat, snad krom uměleckého ztvárnění, což je fajn. Můžete k němu psát “nové předmluvy” a “doplněné anotace” spolu s “moderní interpretací”, ale jádrem zůstane jednadvacet pravidel pro život dle člověka, který je navíc již 375 let po smrti a už nám k tomu moc neřekne.
Smrt doprovázela Musashiho po celý jeho život a byla nablízku během více než šedesáti duelů, ze kterých vzešel neporažen. Byly to, prosím pěkně, nezřídka duely na život a na smrt. A smrt seděla po jeho boku i v den, kdy toto krátké dílko sepisoval, jen aby si ho vzala sedm dní poté, co inkoust zaschl.
Musashiho život je skvěle novelizován v románu Eijiho Yoshikawy Musashi, který z celého srdce doporučuji. Právě při jeho druhém čtení jsem se zastavil u pasáže, kdy se mladý Musashi, toulajicí se krajinou jako student Cesty meče, zamýšlí nad svými vykonanými skutky. Tu na papír zachytí myšlenku: “Nelituj toho, co jsi udělal.” Chvíli to převaluje v mysli a dospívá k názoru, že tohle vyjádření nerozlišuje, zdali člověk konal skutky dobré či zlé. Po několika dalších formulacích se spokojuje s “Nedělej nic, čeho bys později litoval.” A právě tohle zaujalo mou pozornost, protože jde o šesté pravidlo Dokkōdō, které však praví:
Do no regret what you have done.
Nelituj toho, co jsi udělal.
Že by snad anglický překlad dostupný na internetu nebyl přesný? Nebo se autor románu dopustil fikcionalizace, aby Musashiho ukázal v příznivějším světle? Musashi si šel totiž tvrdě za svým a mimo jiných zabil v duelu se studenty školy bojových umění Yoshioka dvanáctiletého chlapce, který vedení této školy podědil po svých Musashim zmrzačených, respektive zabitých bratrancích. Lze zabít dvanáctiletého chlapce a z vlastního rozhodnutí si to odpustit pravidlem “nelituj toho, co jsi udělal?” *
Rozhodl jsem se, že tomu zkusím přijít na kloub, a požádal jsem svou kamarádku o pomoc.
我事において後悔をせず
Wagakoto ni oite kōkai wo sezu.
Tento výraz se skutečně váže k minulému času (románové verzi navzdory), tedy k tomu, co člověk vykonal. Ale snad se v něm skrývá širší poselství a totiž: i pokud člověk vykonal skutky, jichž lituje, neměl by jich litovat; spíše by v nich měl najít zárodek ponaučení, které se mu stane učitelem v časech budoucích.
No, ne, že by tato širší interpretace obhájila Musashiho dekapitaci dvanáctiletého kluka, ale poskytuje nám zajímavé vodítko, jak o tom mohl (avšak nemusel) uvažovat. A také nám v lepším světle ukazuje holost anglického překladu šestého pravidla a připomíná nám, že některé věci je těžké, ba nemožné, dobře přeložit. A v tom tkví jejich krása.
Říkám si, jak jsou na tom překlady ostatních pravidel? Někdo by o tom měl napsat knížku…
_______________________
*Zjevná, ale v dnešní době klíčová poznámka:
Skutky doby dávno minulé je třeba soudit podle tehdejších morálních a etických pravidel. Dnešní etické a morální standardy nám mohou poskytnou zajímavé srovnání, ale nikdy by se neměly stát východiskem pro vynášení rozsudku.
Poznámka k japonským výrazům a názvům: stejně, jako ty čínské, se přechylují do češtiny (Musashi – Musaši, Kyushū – Kjúšú). Já je nepřechyluji; hrozně mne to tahá za oči.
Petr Klíma 