Čtení ke kávě: Díry bez záplat a špatný žurnalismus

Čtení ke kávě: Díry bez záplat a špatný žurnalismus

Dnes V60 z Keňa Ndaro-Ini AA, s chutí po rebarboře, grepu a hnědém cukru.

Přední stránky dokonce i těch českých deníků minulý týden ozdobila bujná kštice Sama Bankmana-Frieda (dále SBF), jenž byl ještě na Dušičky nejbohatším člověkem pod třicet let. Dnes, v polovině listopadu, to tak již není. Bloomberg smrskl ocenění jeho jmění na 3 americké dolary.

Že se tak stalo, není až tak zajímavé. Zajímavější je co se stalo a jak o tom informovala renomovaná média. SBF vydělal jmění na obchodování a na kryptoměnách. V roce 2017 spoluzaložil hedge fund Alameda Research a o dva roky později, v roce 2019, založil kryptoměnovou burzu FTX a provozoval ji až do 11. listopadu 2022, kdy burza vstoupila do bankrotu. Alameda Research a FTX, prezentované jako oddělené společnosti, zůstaly po celou dobu fungování úzce propojené.

Byznys burzy je v zásadě jednoduchý – uživatelé na burzu vloží prostředky, se kterými následně obchodují. Burza si z každého obchodu bere % poplatku. Čím větší objem obchodů, tím větší tržby burza má. Prostředky uživatelů, pokud se v Terms of Service neuvede jinak, jsou nedotknutelné a měly by být k dispozici 1:1. Pokud by se u burzy měl konat run na (Sber)bank, všichni by své prostředky měli dostat do bezpečí. U FTX tomu tak bohužel nebylo, prostředky chyběly. Chybělo jich celých 9 miliard USD, přes 211 miliard korun. Kam se poděly? Nejspíše se s nimi sanovaly ztráty Alameda Research, část se asi rozdala a investovala.

Novinářské zpracování takové situace je vcelku přímočaré:

Novinář: “SBF, na účtech FTX chybí 9 miliard USD, které patří uživatelů a ty si je chtějí vybrat. V současné chvíli to nejde, protože nemáte dostatečnou likviditu. Ty peníze tam mají být, ale nejsou. Kde tedy jsou?”

SBF: “Blah blah blah.”

Novinář: “Pokud jste s penězi uživatelů manipuloval v rozporu s vlastními Terms of Use, které říkají, že peníze uživatelů plně náleží uživatelům a nesmí s nimi být nijak manipulováno, dopustil jste se krádeže.”

SBF: “Blah blah blah.”

Novinář: “Kam jste ty peníze poslal?”

SBF: “Blah blah blah.”

Novinář: “Kde jsou ty peníze? Použil jste je na sanování ztrát hedge fondu Alameda Research?”

SBF: “Blah blah blah.”

Novinář: “Promiňte, ale to vypadá, že jste se dopustil zpronevěry a podvodu.”

SBF: “Blah blah blah.”

Novinář: “Chtěl bych probrat několik vašich tweetů, které zpětně působí jako zavádějící.
Vaše kolegyně Caroline Ellison, CEO Alameda Research, tweetovala 6. listopadu, že nad rámec účetní rozvahy Alameda Research, která unikla na internet a odstartovala pochybnosti o solventnosti fondu, má firma ještě přes $10 miliard USD.
Vy sám jste 7. listopadu tweetoval, že “Máme [FTX] dost prostředků na pokrytí všech prostředků našich uživatelů. Prostředky uživatelů nikam neinvestujeme, ani do US vládní dluhopisů.”
8. listopadu jste tweetoval, že jednáte s Binance o strategickém převzetí FTX, protože FTX International je nesolventní.
10. listopadu jste tweetoval, že FTX US, což je samostatná firma pro americký trh, je plně solventní a uživatelé si mohou kdykoliv vybrat.
11. listopadu jste s FTX International, FTX US a Alameda Research (nepočítaje dalších si 130 firem) vstoupil do insolvence.
Ve všech tweetech jste tedy lhal? A vaše kolegyně lhala také? Těch $10 miliard USD, o kterých mluvila, nikde není.”

SBF: “Blah blah blah.”

Novinář: “Poslední dotaz – i potom, co jste zmrazili výběry, jste stále nechávali otevřené vklady. V té chvíli už jste věděli, že jste nesolventní, a že tedy každý, kdo na FTX vloží prostředky, o ně přijde. Bylo to podle vás v pořádku?

* * *

Čekal bych, že s člověkem, co se zjevně dopustil podvodného jednání s 9 miliardami dolarů, které mu nepatří, si novináři nebudou brát servítky. Není tomu tak. Nevím, jestli je to proto, že SBF byl druhým největším donorem Demokratů (nutno podotknout, že později v menší míře podpořil i Republikány). Nevím, jestli je to proto, že SBF si zřejmě celkem rozuměl s předsedou Komise pro cenné papíry. Určitě v tom hraje roli i to, že klasický novinář si rád kopne do kryptoměn (přestože s nimi vlastně pád FTX nesouvisel). Z článků Washington Post, Reuters, New York Times, Financial Times a Forbes, je však patrná snaha o jakousi rehabilitaci image SBF a rozmělnění vážnosti jeho zločinu poukázáním na jeho “kvality”.

Financial Times v článku z 12. listopadu částečně viní z pádu FTX ředitele konkurenční burzy Binance. CEO Binance, Changpeng Zhao, na Twitteru rozvířil obavy, když na začátku listopadu zpochybnil finanční zdraví FTX a potom ji odmítl vykoupit, ale kdyby nikdo nezpronevěřil prostředky uživatelů, FTX by se nedostala do problémů a nepadla by.
V ostatních článcích se novináři věnují SBF z mnoha úhlů a nezapomínají zmiňovat jeho altruismus, přispívání na charitu a na výzkum epidemické prevence a to, že rád hrál League of Legends. “Ano, jeho impérium v hodnotě 30 miliard dolarů padlo, ale tenhle whizz kid se věnoval charitě, vyznával efektivní altruismus, přispíval na výzkum. Teď si občas zahraje, aby se odreagoval a říká, že se mu spí relativně dobře.” SBF zřejmě přispíval na charity, na výzkum a na politiky i z peněz, jež nebyly jeho. Spíše než efektivní altruismus to byl takový kolektivní altruismus.
Forbes ve svém článku o Caroline Ellison neopomněl zmínit, že jí rodiče četli Harryho Pottera, když jí byly 3 roky, a že by se sama zařadila do Havraspáru. Potom, aby všechno naředili a otočili jiným směrem, naznačí, že je miláčkem alternativní pravice. Skoro má člověk dojem, že je to pomatené děvče, a miliardy dolarů zpronevěřila jen nešťastným omylem.

* * *

Jednou za čas se dění ve společnosti protne s tím, co člověk sleduje a co ho zajímá. Může tak porovnat články novinářů, co se ve většině případů tématem zabývají jako náhodní kolemjdoucí, se svojí hlubší znalostí, a popřemýšlet nad tím, jak kvalitní je práce plnící přední stránky a do určité míry přeci jen formující veřejné mínění. Kolaps FTX šlo sledovat na Twitteru takřka v přímém přenosu. FTX byla považována za jednu z nejspolehlivějších burz – vždyť její CEO pravidelně vypovídal před kongresem k tématům týkajícím se kryptoměn a regulace. Kdo by byl čekal, že to bude velký podvodník? O peníze přišlo mnoho lidí, někteří z nich i o životní úspory. Autoři článků, jenž SBF a jeho spolupracovníky jakkoliv rehabilitují a závažnost jeho prohřešků zlehčují, si zaslouží nejhlubší pohrdání. A člověk se vrací k věčné otázce: má vůbec smysl média číst?

* * *

Zdroje:

Washington Post:

https://www.washingtonpost.com/health/2022/11/16/sam-bankman-fried-ftx-pandemic-prevention/

Reuters:

https://www.reuters.com/breakingviews/sam-bankman-fried-did-financial-system-favour-2022-11-15/

New York Times:

Forbes:

https://www.forbes.com/sites/davidjeans/2022/11/18/queen-caroline-the-risk-loving-29-year-old-embroiled-in-the-ftx-collapse/?sh=6bc596ec791f

Financial times:

Čtení ke kávě XX: “…ve jménu božím, jděte.”

Čtení ke kávě XX: “…ve jménu božím, jděte.”

K dnešnímu článku jsem si připravil lungo ze směsi Guatemaly, Brazílie a Kolumbie.

Zamýšlel jsem se nad naší současnou situací, kdy nevedení této země jejím premiérem, Andrejem Babišem, ústí v závažnou krizi, a vzpomněl jsem si na citát Olivera Cromwella, jak jej přednesl konzervativec a parlamentní veterán Leo Amery 7. května 1940. Continue reading “Čtení ke kávě XX: “…ve jménu božím, jděte.””

Čtení ke kávě XIX (espresso z kubánské kávy) – V odrazu je libyjská poušť

Čtení ke kávě XIX (espresso z kubánské kávy) – V odrazu je libyjská poušť

Tento článek jsem sdílel na Facebooku 15.4., tj. před osmi dny. Co se od té doby událo?

Novinář z The Independent Robert Fisk se vydal na místo údajného Assadova chemického útoku ve městě Douma a po rozhovorech s lékaři na zdejší klinice se dozvěděl, že oběti nebyly postiženy chemickým plynem, ale údajným nedostatkem kyslíku způsobeným prašnou smrští vyvolanou bombardováním.
Několik osob, které na Twitteru opakovaně volají po důkazech chemického útoku, odsuzují vojenský úder USA, Francie a Británie a odmítají verzi událostí předloženou Bílými helmami, se stalo terčem pomlouvačné a diskreditační kampaně BBC, Sky News a The Times.
Německý reportér pro stanici ZDF Uli Gack podle rt.com (německy nemluvím) mluvil s uprchlíky z Doumy, podle kterých bylo město místním velitelských stanovištěm islamistů. Ti údajně počítali se syrským útokem a připravili na místě kanistry chlorinu, aby mohli zinscenovat chemický útok. Gack byl vzápětí označen za šiřitele proassadovské propagandy.

Kde je pravda? Sám nevím, ale celé to až příliš smrdí. Kdo vystupuje proti vládní verzi událostí je diskreditován a pomlouvám, a to smrdí ještě víc. Zde je původní článek.

______

„Kde jsou důkazy?“ ptám se sám sebe, když si čtu zprávy o chemickém útoku v Sýrii, a silných slovech Trumpa, Mayové, Macrona, Haleyové, Šlechtové, Stropnického…

„Jaký by měl Assád motiv použít v této fázi konfliktu chemické zbraně? Jak by z toho těžil? Mohla by z toho těžit protistrana, tj. Islámský stát? Mohl by ISIL útoky zinscenovat? Jsou „Bílé helmy“ hodnověrnou organizací? Může mít západní intervence natolik pozitivní dopad, aby převýšila nesmírná rizika eskalace napětí ve vztahu k Rusku?“

Otázky a jejich odpovědi jsou natolik závažné, že před hraním si na rytíře na bílém koni je bezpodmínečně nutné provést důkladné vyšetřování, protože kroky na stezce intervencí nelze vzít zpět. Jakmile se jednou hodí písek do ozubí, hrozí to nevratnými následky.

Mám před sebou zprávu komise pro zahraniční věci britského parlamentu o britské vojenské intervenci v Libyi v roce 2011. Spojené království tehdy spolu s Francií (alespoň dokud měla bomby) a USA podpořilo libyjské povstalce v občanské válce proti Muammaru Kaddáfímu. Výsledkem intervence byla Kaddáfího smrt, vítězství povstalců, a dále cituji ze zprávy:

„politický a ekonomický kolaps, rozhoření miličních a kmenových bojů, humanitární a migrační krize, hromadné porušování lidských práv, rozptýlení zbraní Kaddáfího režimu po celém regionu a posílení ISIL v severní Africe.“

Do humanitární krize a porušování lidských práv bezesporu spadá i obnovení obchodu s otroky, byť se o něm v té zprávě explicitně nehovoří. Ve světle zásahu západních zemí v Sýrii je dobrý čas oprášit těch pár poznatků, které všichni kromě Hillary Clintonové a jí podobných získali z intervence v Libyi.

*  *  *

Ve zprávě se píše, že britská vláda nechápala regionální a politickou spletitost Libye a neměla dostatečné informace o skladbě populace a o kmenovém uspořádání Libyjců. Dále neměla zpravodajský materiál o napojení islámských militantních skupin na povstání, což, jak se ve zprávě píše, ovšem mělo být známo, poněvadž mnoho Libyjců se již dříve zapojilo po boku Al-Káidy do iráckého povstání a bojů v Afghánistánu.

Uvádí se, že důležitým faktorem pro rozhodnutí o intervenci byl Kaddáfího televizní výstup, ve kterém údajně hovořil o tom, že se chystá zopakovat některé kriminální činy minulosti. Konkrétně měl hovořit o odplatě vůči Benghází a vyhrožovat, že půjde od domu k domu a bude trestat sympatizanty s povstáním. Důkazy o Kaddáfího útocích na civilisty ovšem žádné nebyly. Při bojích o Misratu bylo zabito 257 lidí a zraněno 949, z toho 22 žen a 8 dětí. Vyšetřovatelé OSN identifikovali v Tripolisu v únoru 2011 přes 200 mrtvých, z toho 2 ženy. Zpráva tvrdí, že z nepoměru mezi mrtvými ženami a muži lze usoudit, že Kaddáfího síly útočily především na mužské (pravděpodobně) povstalce a nikoliv plošně na civilisty. Ve zprávě se dále tvrdí, že Kaddáfí ukázal během povstání na východě země v 80. letech shovívavost, jelikož si byl zřejmě vědom, že tak diversifikovanou kmenovou kulturu nemůže kontrolovat silou strachu a teroru.

Veliká role ve zveličování Kaddáfího údajných úmyslů masakrovat civilisty je ve zprávě přičtena televizi Al-Jazzera a do určité míry stanici al-Arabiya, které tvrdily, že Kaddáfí bombardoval civilisty v Benghází, což, jak se později ukázalo, se vůbec nestalo.

Vyšetřování Amnesty International z června 2011 nepotvrdilo četná obvinění z hromadného porušování lidských práv vojáky Kaddáfího režimu, avšak zjistilo, že povstalci v Benghází lhali a fabrikovali falešné důkazy. Zpráva Amnesty došla k závěru, že „velká část zpravodajství západních médií byla velmi jednostranná, … , [zpravodajství] prezentovalo povstalce jako naprosto mírumilovnou sílu a tvrdilo, že bojovníci režimu masakrovali neozbrojené protestanty, kteří [pro režim] nepředstavovali vůbec žádné nebezpečí.“

Část zprávy o důkazním materiálu, který podložil rozhodnutí intervenovat, je zakončena takto:

„Nenašli jsme žádné důkazy o tom, že vláda Velké Británie provedla dostatečnou analýzu povahy povstání v Libyi. Mohlo se stát, že vláda nebyla schopna analýzu provést kvůli nedostatečnému zpravodajství a nedostatečnému vhledu [institutional insight?] a byla chycena do běhu událostí a jejich vývoje. Vláda nemohla potvrdit, zdali Kadáffího režim skutečně představoval nebezpečí pro civilisty; vláda si vybrala některé části Kaddáfího rétoriky a přijala je jako pravdivé; vláda nezvládla identifikovat napojení islámských radikálů na povstání. Strategie Velké Británie byla založena na špatných domněnkách a na neúplném pochopení důkazů.“

*  *  *

Silnou kávou jsou záznamy dvou telefonních hovorů Tonyho Blaira a Muammara Kaddáfího. Výměna probíhala asi takhle (parafrázuji, zjednodušuji a zkracuji):

TB: Tohle je hrozně obtížná situace. Můžete mi říct, co si myslíte, že se děje?

MK: V Libyi byly spící buňky Al-Káidy. Ty teď začaly útočit na policejní stanice a šíří chaos. Jsou ozbrojené. Patří k Al-Káidě a jejich lídr je bývalý vězen z Guantanama Al Hassadi. V USA ho znají. Hlásají, že jediným a pravým prorokem je Mohamed, je to podobné bin Ládenovi. Lidé se bojí vycházet ven, v ulicích jsou ozbrojené gangy Al-Káidy. Nejsou tu žádní zahraniční korespondenti, nedostáváte objektivní informace.

TB: … násilí musí skončit.

MK: Jaké násilí?

TB: Došlo tam k násilí a krveprolití.

MK: Oni zaútočili na policejní stanice, tam došlo k přestřelkám.

TB: Já vám rozumím. Můžu vám pomoct s mezinárodním společenstvím, ale násilí musí skončit.

MK: Jasně, ale zdůrazněte, že to je boj proti Al-Káidě.

TB: Rozumím.

MK: Pošlete novináře a politiky. Mluvte přímo k nim [povstalcům?] a zjistěte jejich napojení na Al-Káidu.

TB: Musíme se snažit vyřešit to mírově. Žádné násilí.

MK: Ale co když opět zaútočí na policejní stanice nebo vojenské tábory?

TB: Násilí musí přestat, nálety na civilisty musí přestat.

MK: Nic takového se tu neděje. Oni se ozbrojili. Co když zaútočí na vojenské tábory?

TB: Rozumím. Budu teď mluvit s USA a EU, ale situace se musí uklidnit.

Druhý hovor:

TB: Mluvil jsem s lidmi. Nejdůležitější je, aby krveprolití a násilí skončilo.

MK: Kdo to řekl? Tady se 100% nic neděje.

TB: Je to tu ve zprávách, já to vysvětlím, mluvil jsem s lidma a všichni chtějí mírové řešení.

MK: V Libyi žádné boje nejsou. Kdo to říká? Oni chtějí něco jiného, je to kolonizační kampaň a tomu se musíme bránit. Tady se nic neděje – žádné boje, žádná krev. Přijeďte se podívat do Tripolisu.

TB: Přesvědčení je, že se [v Libyi] bojuje. Jestli máte bezpečné místo, měl byste tam jít, protože tohle neskončí mírově a musí přijít proces změny. Ten proces změny může být řízen a my musíme zjistit, jak ho řídit.

MK: To je jako kolonizace, budu muset vyzbrojit lidi a připravit se k boji.

TB: Pokud chcete ukončit násilí, musíte pochopit, jak se to jeví světu. Přemýšlím, jak to udělat co nejvíce mírově. Musíme najít nějakou cestu. Nejlepší bude najít nějaký proces, který přinese mírovou změnu.

MK: Libyjci zemřou a bude zraněno Středomoří, Evropa a celý svět… tyhle ozbrojené skupiny využívají téhle situace a my proti nim musíme bojovat.

TB: Násilí a krveprolití musí skončit.

MK: Tady žádné násilí není, všude je klid. Ale jestli chcete dobýt Libyi, jsme připraveni bojovat. Bude to jako Irák. Proč nepřijedete do Tripolisu a nepřesvědčíte se, jak to tu teď vypadá?

TB: Chci vás ujistit, že nikdo nechce re-kolonizovat Libyi – Libye je pro Libyjce.

MK: Tyhle skupiny podporující Al-Káidu šíří v televizi lži.

MK: My tu nemáme problém. Nechte nás být. Jestli vás skutečně zajímá pravda, sedněte na letadlo a přileťte se k nám podívat.

TB: Zvážím to. … Doufám, že se zamyslíte nad tím, co jsem říkal, a že vezmete iniciativu. Chtěl bych nabídnout nějaké mírové řešení.

MK: Přijeďte se přesvědčit, jaká je realita.

TB: Zůstaňte na příjmu

*  *  *

Jak zdůrazňuje Nassim Taleb, místní vládu nebo vůdce země nelze rovnou porovnávat s nějakou vyspělou severskou demokracií. Člověk nemůže porovnávat Kaddáfího režim s Norskem nebo Assáda s Dánskem. Člověk musí tyhle vlády porovnávat s *lokální* alternativou. Do těchto regionů nelze dosadit demokratickou vládu a myslet si, že to bude fungovat, jak se západní svět přesvědčil v Iráku, Afghánistánu, Libyi a jak se nejspíše přesvědčí i v Sýrii. Člověk nemůže hodnotit diktátora podobně jednoduše, jako to dělá Hillary Clinton, tzn. „diktátor“ = špatný = musíme se ho ve jménu demokracie zbavit, ale na lince Kaddáfí vs. ISIL, Assad vs. ISIL. A zdali jste stále na pochybách o riziku intervencí a iniciovaných změn režimu, podívejte se na začátek dnešního Čtení ke kávě. Důsledky pádu Kaddáfího dalece, dalece přesáhly hranice Libye a jejich následky si poneseme na zádech ještě dlouhou dobu. V zahraniční politice, stejně jako v lékařství, musí platit zásada Primum non nocere – „First, do no harm,“ což (neohrabaně) přeložím jako „v první řadě neuškodit.“

Zdroje:

Zpráva komise:

https://publications.parliament.uk/pa/cm201617/cmselect/cmfaff/119/119.pdf

Záznamy rozhovorů Blair – Kaddáfí:

https://www.parliament.uk/documents/commons-committees/foreign-affairs/09TBandGaddafiCallTranscript-1115-1145.pdf

https://www.parliament.uk/documents/commons-committees/foreign-affairs/10TBandGaddafiCallTranscript-1535-1600.pdf

Robert Fisk:

https://www.independent.co.uk/voices/syria-chemical-attack-gas-douma-robert-fisk-ghouta-damascus-a8307726.html

Uli Gack (via rt.com):

https://www.rt.com/news/424832-douma-attack-german-media/

Pomlouvačné články:

BBC:

http://www.bbc.com/news/blogs-trending-43745629

Sky News:

 

 

Čtení ke kávě XVIII (Bee-house z Guatemaly, oblast Sonora) – Staré věci doslovně

Čtení ke kávě XVIII (Bee-house z Guatemaly, oblast Sonora) – Staré věci doslovně

V létech před školkou a prvních ve školce jsem brával doslovně skoro všechno.  Vzpomínám si, jak mi na fotbale radili, abych soupeři „dýchal na záda,“ a byť mi to znělo jako blbost, pustil jsem se do toho a funěl za ním jako lokomotiva. Věřil jsem na bludné kořeny, po jejichž překročení se člověk navždy ztratí. Na močály, které člověka vcucnou a nepustí. Oslavy Sv. Mikuláše jsem brával nesmírně vážně a myslel jsem si, že mi čert ublíží. Bylo to zvláštní období, a byť bylo v určitých věcech kouzelné, nebylo zrovna praktické pro běžný život. Na Mikuláše jsem se nikdy netěšil, v lese chodil obezřetně a soupeř, kterému jsem funěl na záda, mě počastoval několika nadávkami. Continue reading “Čtení ke kávě XVIII (Bee-house z Guatemaly, oblast Sonora) – Staré věci doslovně”

ČTENÍ KE KÁVĚ (Costa Rica V60) – O snaze a stoicismu

ČTENÍ KE KÁVĚ (Costa Rica V60) – O snaze a stoicismu

Že si Marcus Aurelius, římský císař a tehdy jeden z nejmocnějších mužů planety, zapisoval své ‚Hovory k sobě‘ jen pro sebe, se čtenář dočte hned v úvodu této knížky. Inu, jestliže můžeme věřit dochovaným informacím, Marcus Aurelius pravidelně meditoval nad světem, životem a smrtí, ostatními lidmi a sebou samým. Na konci dne s bločkem přemítal, v čem by se mohl zlepšit, kde se dopustil chyb, kde by mohl být velkorysejší. Nic z toho nemělo být k publikaci, všechny poznatky a postřehy si psal pro své soukromé účely. Continue reading “ČTENÍ KE KÁVĚ (Costa Rica V60) – O snaze a stoicismu”

Čtení ke kávě (espresso ze zrn z farmy Hacienda Sonora, provincie Alajuela, Kostarika) – Zapomenutá země

Čtení ke kávě (espresso ze zrn z farmy Hacienda Sonora, provincie Alajuela, Kostarika) – Zapomenutá země

„Co ten Tchaj-wan?“ honilo se mi hlavou, když malý mužík v reflexní vestě signalizoval a motor napojený na vrtuli malého Bombardieru se s hlukem a vibracemi probudil k životu. Trocha popojíždění, výměna zdvořilostních frází s řídícím ve věži, zatlačení při rozjezdu, a už jsme byli ve vzduchu – tam, kde se motory velkých ptáků teprve nadechují a vztlakové klapky pilně nabírají vzduch pod svá křídla a snaží se rutinně pokořit staré dobré „to přece nemůže letět.“

„Co od Tchaj-wanu můžu čekat? Jací budou Tchajwanci?“ ptal jsem se sám sebe a neměl jsem sebemenší tušení. Co jsem tedy věděl? Věděl jsem, kde leží na mapě a znal jsem hlavní město (jedničku z maturity ze zeměpisu jsem si skutečně zasloužil, že?). Věděl jsem, že sám sebe nazývá Čínskou republikou, a že jeho veliká sestřička za Tchajwanským průlivem je Čínská lidová republika (máme tedy ČR a ČLR, respektive ROC a PROC). A věděl jsem, že si veliká sestra na mladého brášku dělá nároky a vystavuje mu na odiv své mohutné bicepsy. A nakonec jsem měl mapu, takže jsem se nebál – tu jsem dostal v hospodářské a kulturní kanceláři spolu s vízem – velvyslanectví u nás totiž člověk nenajde. Kdo má oficiální diplomatické vztahy s Čínskou republikou, ten je nemůže mít s Čínskou lidovou republikou, a Čínská lidová republika má více peněz a moci. Oficiálně tak Tchaj-wan uznává jen 19 členů OSN (mezi nimi žádný evropský stát), například Burkina Faso a Svatý Vincenc a Grenadiny.

A jak to vidí s národní identitou Tchajwanci?  Někteří tvrdí, že oni reprezentují ‚skutečnou‘ Čínu a označují vládu v Pekingu za nelegitimní. Tihle by se rádi viděli v čele celé jedné velké Číny. Jiní se zase vidí jako součást ‚té druhé‘ Číny. Jiní by se rádi přidali k Japonsku, někteří k USA, a většina, troufám si říci, by ráda zůstala sama sebou a nezávislá. Tahle rozpolcenost má své historické odůvodnění. V 17. století Tchaj-wanu vládli Holanďané a Španělé (k těm se už naštěstí nikdo nehlásí). Po nich zde krátkých dvaadvacet let sídlilo království Tungning, jež nemělo zrovna přátelské vztahy s dynastií Qing, kterážto Tchaj-wan dobyla a vládla mu od konce 17. do konce 19. století. Po první čínsko-japonské válce připadl Tchaj-wan Japoncům, kteří na něm zůstali až do své drtivé porážky ve druhé světové válce. V Číně však světová válka byla „jen“ přestávkou ve válce občanské, která po podepsání japonské kapitulace v Tokijské zátoce vypukla nanovo, a kterou Čankajšek prohrál. Generalissimo zvolil útěk a uprchl se svojí stranou, inteligencí, smetánkou, zlatem a historickými muzejními exponáty na Tchaj-wan, kde se chopil moci.

Máme tu tedy ostrov velikostí o něco menší než je polovina Česka, s dvojnásobkem obyvatel, který drtivá většina světa oficiálně neuznává, a o kterém by dost lidí vědělo akorát to, že má „něco společného s Čínou,“ a že odtamtud někdo telefonoval Trumpovi. Po deseti měsících mohu doplnit, že je to ostrov plný nezměrných přírodních krás. Na východním pobřeží se od písečných pláží zdvihají hory a šplhají do výšky přes tři tisíce metrů. Na západním jsou roviny využívané k zemědělství. Všude, kde nevládne člověk, vládne džungle plná barev, hry světel a stínů, hlasitých ptáků a hmyzu, a v neposlední řadě jedovatých hadů a pavouků. Je to ostrov se zajímavou směsí původní domorodé kultury s japonskými a čínskými vlivy. Je to ostrov plný civilizovaných lidí, kteří jsou jedněmi z nejštědřejších, jaké jsem kdy poznal. Když jsem Tchaj-wan a Tchajwance porovnával s Čínou, říkal jsem si, že až Čína jednou dospěje a zbaví se „dětských neduhů,“ bude jako Tchaj-wan. A přestože jsou tomu dva roky, co jsem v Číně byl, kultura a návyky se mění pomalu. Já si tedy myslím, že Tchaj-wan není stejný jako Čína. Je jiný a je svůj. A proto mně přijde smutné, že jej kvůli vlivu Pekingu nikdo oficiálně neuznává. Pokud chtějí Tchajwanci být suverénní a nezávislí, berme je tak se vším, co k tomu náleží. A jelikož jsou tohle myšlenky patřící do vysoké politiky, vraťme se na zem s poslední poznámkou: označte si Tchaj-wan na mapě, za návštěvu rozhodně stojí.

Čtení ke kávě (filtrovaná, z oblasti Caballero, Honduras) – Jaký, který, čí?

Čtení ke kávě (filtrovaná, z oblasti Caballero, Honduras) – Jaký, který, čí?

Náročných voleb je v lidském životě požehnané množství. Jednu z těch zásadních, se kterou ustavičně zápasím, je volba co číst. Lidský život vyjádřený v přečtených knihách pohne brvou i toho nejotrlejšího jedince. Stanovím-li si například, že průměrný čtenář přečte jednu knihu za týden a pravidelně čte od deseti let, a přiřknu-li mu dobré zdraví, jež vydrží do devadesáti, a spolehlivý zrak, který nezklame ani u knížek s malými písmenky, potom vím, že za celý život přečte 4 212 knih. Continue reading “Čtení ke kávě (filtrovaná, z oblasti Caballero, Honduras) – Jaký, který, čí?”

Čtení ke kávě (šálek z etiopského regionu Zege) – O Kávě

Čtení ke kávě (šálek z etiopského regionu Zege) – O Kávě

Ve dvanáctém sloupku čtení ke kávě se konečně věnuji psaní o kávě. Nebudu psát o kávě ani tak pro znalce, poněvadž mi na to chybí frčky, jakožto pro ty z vás, kteří kávu neradi, a pro ty, kteří kávou rozumí něco mezi instantní kávou, Nespressem a kyblíkem od Starbucks.  Jde totiž o to, že káva nemusí být jen ona uhlově tmavá tekutina s hořkou chutí, kterou vyspraví dvě kostky cukru. Nemusí to být ony italské, přepražené pravé háky, které servírují české hospody. Nemusí to být něco, co zkřiví obličej více, než citron. A já si tady v Taipeii uvědomil, že to tu právě chybí – trocha vzdělání a porozumění, že káva může být jak výše zmíněným, tak něčím lehkým jako čaj, co chutná po borůvkách. Občas v tom jsou oříšky, někdy pomeranč, whisky, jindy čokoláda, a včera jsem pil kávu z Jávy, která údajně chutná po cedru. Hned jak nějaký cedr okoušu, dám vědět, jestli je to pravda. V tom je ta krása. Tolik chutí! Tolik zemí, regionů, farem! Tolik rozdílů mezi úrovní pražení! Tolik rozdílů, když si to umelu nahrubo, středně, nebo jemně. Tolik odstínů, kterých může jednoduchý hrnek kávy nabýt, že vás prosím, abyste příště baristu (nebo číšníka) trochu potrápili a ptali se, ptali se, ptali se! Odkud ta káva je? Jak je pražená? Po čem chutná?

Já vím, že možností je nepřeberné množství a pustit se do studia kávy je jako odstřelit lavinu ve svahu nad sebou. Člověka to zavalí. Avšak nevzdávejte se – všechno má svůj čas… jen ten život je příliš krátký na to, abychom pili špatnou kávu („Nepijte blbě!,“ že). Vzhůru za dobrým šálkem!

Čtení ke kávě (Salvador filtrovaný pomocí Bee house) – Rozumíme si?

Čtení ke kávě (Salvador filtrovaný pomocí Bee house) – Rozumíme si?

Kdysi dávno na střední škole jsem ještě gramatice věnoval trochu pozornosti. Taková gramatika je záležitostí velice nudnou a osobně se domnívám, že v prvních měsících výuky jazyka věcí nadbytečnou. Pokud mě paměť nešálí, tak jsem se ve svých prvních divokých popisech okolního světa skladbou vět ani trochu nezdržoval a už vůbec jsem se jí ani jinými pravidly nezabýval, když jsem všem okolo sděloval svůj dlouhý seznam potřeb a přání. Bylo mě tenkrát pár let a já se intuitivně učil mluvit metodou průtrž mračen, tj. chrlil jsem to ze sebe, co to šlo. Až později jsem se zamyslel nad formou a kadencí mých slov, vět, a souvětí. S hlavní myšlenkou dnešního čtení ke kávě to sice nesouvisí, ale ptám se sám sebe: proč by to v dospělosti mělo být jinak? Proč bych se z cizího jazyka měl nejprve naučit pravidla skladby vět? Continue reading “Čtení ke kávě (Salvador filtrovaný pomocí Bee house) – Rozumíme si?”

Čtení ke kávě (hrnek z brazilské Cerrado) – Kořeny po kapsách

Čtení ke kávě (hrnek z brazilské Cerrado) – Kořeny po kapsách

Tchaj-wan a já spolu kráčíme sedmým měsícem a za pár dojdeme do osmého. Nadchází nám jaro a kampus rozkvétá do plné krásy. Jaro ovšem přineslo i vydatné deště, a když říkám vydatné, tak mám na mysli, že spustí a prší klidně celý týden. A jestliže prší o víkendu, kdy knihovna zavírá brzy odpoledne, kavárny jsou plné a hlučné, kolej tichá a strohá, člověk se nemá čím rozptýlit a chtě nechtě uslyší svůj vnitřní hlas, a když si nedá pozor, tak se zaposlouchá a možná se i něco dozví. Continue reading “Čtení ke kávě (hrnek z brazilské Cerrado) – Kořeny po kapsách”