Čtení ke kávě: Díry bez záplat a špatný žurnalismus

Čtení ke kávě: Díry bez záplat a špatný žurnalismus

Dnes V60 z Keňa Ndaro-Ini AA, s chutí po rebarboře, grepu a hnědém cukru.

Přední stránky dokonce i těch českých deníků minulý týden ozdobila bujná kštice Sama Bankmana-Frieda (dále SBF), jenž byl ještě na Dušičky nejbohatším člověkem pod třicet let. Dnes, v polovině listopadu, to tak již není. Bloomberg smrskl ocenění jeho jmění na 3 americké dolary.

Že se tak stalo, není až tak zajímavé. Zajímavější je co se stalo a jak o tom informovala renomovaná média. SBF vydělal jmění na obchodování a na kryptoměnách. V roce 2017 spoluzaložil hedge fund Alameda Research a o dva roky později, v roce 2019, založil kryptoměnovou burzu FTX a provozoval ji až do 11. listopadu 2022, kdy burza vstoupila do bankrotu. Alameda Research a FTX, prezentované jako oddělené společnosti, zůstaly po celou dobu fungování úzce propojené.

Byznys burzy je v zásadě jednoduchý – uživatelé na burzu vloží prostředky, se kterými následně obchodují. Burza si z každého obchodu bere % poplatku. Čím větší objem obchodů, tím větší tržby burza má. Prostředky uživatelů, pokud se v Terms of Service neuvede jinak, jsou nedotknutelné a měly by být k dispozici 1:1. Pokud by se u burzy měl konat run na (Sber)bank, všichni by své prostředky měli dostat do bezpečí. U FTX tomu tak bohužel nebylo, prostředky chyběly. Chybělo jich celých 9 miliard USD, přes 211 miliard korun. Kam se poděly? Nejspíše se s nimi sanovaly ztráty Alameda Research, část se asi rozdala a investovala.

Novinářské zpracování takové situace je vcelku přímočaré:

Novinář: “SBF, na účtech FTX chybí 9 miliard USD, které patří uživatelů a ty si je chtějí vybrat. V současné chvíli to nejde, protože nemáte dostatečnou likviditu. Ty peníze tam mají být, ale nejsou. Kde tedy jsou?”

SBF: “Blah blah blah.”

Novinář: “Pokud jste s penězi uživatelů manipuloval v rozporu s vlastními Terms of Use, které říkají, že peníze uživatelů plně náleží uživatelům a nesmí s nimi být nijak manipulováno, dopustil jste se krádeže.”

SBF: “Blah blah blah.”

Novinář: “Kam jste ty peníze poslal?”

SBF: “Blah blah blah.”

Novinář: “Kde jsou ty peníze? Použil jste je na sanování ztrát hedge fondu Alameda Research?”

SBF: “Blah blah blah.”

Novinář: “Promiňte, ale to vypadá, že jste se dopustil zpronevěry a podvodu.”

SBF: “Blah blah blah.”

Novinář: “Chtěl bych probrat několik vašich tweetů, které zpětně působí jako zavádějící.
Vaše kolegyně Caroline Ellison, CEO Alameda Research, tweetovala 6. listopadu, že nad rámec účetní rozvahy Alameda Research, která unikla na internet a odstartovala pochybnosti o solventnosti fondu, má firma ještě přes $10 miliard USD.
Vy sám jste 7. listopadu tweetoval, že “Máme [FTX] dost prostředků na pokrytí všech prostředků našich uživatelů. Prostředky uživatelů nikam neinvestujeme, ani do US vládní dluhopisů.”
8. listopadu jste tweetoval, že jednáte s Binance o strategickém převzetí FTX, protože FTX International je nesolventní.
10. listopadu jste tweetoval, že FTX US, což je samostatná firma pro americký trh, je plně solventní a uživatelé si mohou kdykoliv vybrat.
11. listopadu jste s FTX International, FTX US a Alameda Research (nepočítaje dalších si 130 firem) vstoupil do insolvence.
Ve všech tweetech jste tedy lhal? A vaše kolegyně lhala také? Těch $10 miliard USD, o kterých mluvila, nikde není.”

SBF: “Blah blah blah.”

Novinář: “Poslední dotaz – i potom, co jste zmrazili výběry, jste stále nechávali otevřené vklady. V té chvíli už jste věděli, že jste nesolventní, a že tedy každý, kdo na FTX vloží prostředky, o ně přijde. Bylo to podle vás v pořádku?

* * *

Čekal bych, že s člověkem, co se zjevně dopustil podvodného jednání s 9 miliardami dolarů, které mu nepatří, si novináři nebudou brát servítky. Není tomu tak. Nevím, jestli je to proto, že SBF byl druhým největším donorem Demokratů (nutno podotknout, že později v menší míře podpořil i Republikány). Nevím, jestli je to proto, že SBF si zřejmě celkem rozuměl s předsedou Komise pro cenné papíry. Určitě v tom hraje roli i to, že klasický novinář si rád kopne do kryptoměn (přestože s nimi vlastně pád FTX nesouvisel). Z článků Washington Post, Reuters, New York Times, Financial Times a Forbes, je však patrná snaha o jakousi rehabilitaci image SBF a rozmělnění vážnosti jeho zločinu poukázáním na jeho “kvality”.

Financial Times v článku z 12. listopadu částečně viní z pádu FTX ředitele konkurenční burzy Binance. CEO Binance, Changpeng Zhao, na Twitteru rozvířil obavy, když na začátku listopadu zpochybnil finanční zdraví FTX a potom ji odmítl vykoupit, ale kdyby nikdo nezpronevěřil prostředky uživatelů, FTX by se nedostala do problémů a nepadla by.
V ostatních článcích se novináři věnují SBF z mnoha úhlů a nezapomínají zmiňovat jeho altruismus, přispívání na charitu a na výzkum epidemické prevence a to, že rád hrál League of Legends. “Ano, jeho impérium v hodnotě 30 miliard dolarů padlo, ale tenhle whizz kid se věnoval charitě, vyznával efektivní altruismus, přispíval na výzkum. Teď si občas zahraje, aby se odreagoval a říká, že se mu spí relativně dobře.” SBF zřejmě přispíval na charity, na výzkum a na politiky i z peněz, jež nebyly jeho. Spíše než efektivní altruismus to byl takový kolektivní altruismus.
Forbes ve svém článku o Caroline Ellison neopomněl zmínit, že jí rodiče četli Harryho Pottera, když jí byly 3 roky, a že by se sama zařadila do Havraspáru. Potom, aby všechno naředili a otočili jiným směrem, naznačí, že je miláčkem alternativní pravice. Skoro má člověk dojem, že je to pomatené děvče, a miliardy dolarů zpronevěřila jen nešťastným omylem.

* * *

Jednou za čas se dění ve společnosti protne s tím, co člověk sleduje a co ho zajímá. Může tak porovnat články novinářů, co se ve většině případů tématem zabývají jako náhodní kolemjdoucí, se svojí hlubší znalostí, a popřemýšlet nad tím, jak kvalitní je práce plnící přední stránky a do určité míry přeci jen formující veřejné mínění. Kolaps FTX šlo sledovat na Twitteru takřka v přímém přenosu. FTX byla považována za jednu z nejspolehlivějších burz – vždyť její CEO pravidelně vypovídal před kongresem k tématům týkajícím se kryptoměn a regulace. Kdo by byl čekal, že to bude velký podvodník? O peníze přišlo mnoho lidí, někteří z nich i o životní úspory. Autoři článků, jenž SBF a jeho spolupracovníky jakkoliv rehabilitují a závažnost jeho prohřešků zlehčují, si zaslouží nejhlubší pohrdání. A člověk se vrací k věčné otázce: má vůbec smysl média číst?

* * *

Zdroje:

Washington Post:

https://www.washingtonpost.com/health/2022/11/16/sam-bankman-fried-ftx-pandemic-prevention/

Reuters:

https://www.reuters.com/breakingviews/sam-bankman-fried-did-financial-system-favour-2022-11-15/

New York Times:

Forbes:

https://www.forbes.com/sites/davidjeans/2022/11/18/queen-caroline-the-risk-loving-29-year-old-embroiled-in-the-ftx-collapse/?sh=6bc596ec791f

Financial times:

Čtení ke kávě XVIII (Bee-house z Guatemaly, oblast Sonora) – Staré věci doslovně

Čtení ke kávě XVIII (Bee-house z Guatemaly, oblast Sonora) – Staré věci doslovně

V létech před školkou a prvních ve školce jsem brával doslovně skoro všechno.  Vzpomínám si, jak mi na fotbale radili, abych soupeři „dýchal na záda,“ a byť mi to znělo jako blbost, pustil jsem se do toho a funěl za ním jako lokomotiva. Věřil jsem na bludné kořeny, po jejichž překročení se člověk navždy ztratí. Na močály, které člověka vcucnou a nepustí. Oslavy Sv. Mikuláše jsem brával nesmírně vážně a myslel jsem si, že mi čert ublíží. Bylo to zvláštní období, a byť bylo v určitých věcech kouzelné, nebylo zrovna praktické pro běžný život. Na Mikuláše jsem se nikdy netěšil, v lese chodil obezřetně a soupeř, kterému jsem funěl na záda, mě počastoval několika nadávkami. Continue reading “Čtení ke kávě XVIII (Bee-house z Guatemaly, oblast Sonora) – Staré věci doslovně”

Čtení ke kávě (espresso ze zrn z farmy Hacienda Sonora, provincie Alajuela, Kostarika) – Zapomenutá země

Čtení ke kávě (espresso ze zrn z farmy Hacienda Sonora, provincie Alajuela, Kostarika) – Zapomenutá země

„Co ten Tchaj-wan?“ honilo se mi hlavou, když malý mužík v reflexní vestě signalizoval a motor napojený na vrtuli malého Bombardieru se s hlukem a vibracemi probudil k životu. Trocha popojíždění, výměna zdvořilostních frází s řídícím ve věži, zatlačení při rozjezdu, a už jsme byli ve vzduchu – tam, kde se motory velkých ptáků teprve nadechují a vztlakové klapky pilně nabírají vzduch pod svá křídla a snaží se rutinně pokořit staré dobré „to přece nemůže letět.“

„Co od Tchaj-wanu můžu čekat? Jací budou Tchajwanci?“ ptal jsem se sám sebe a neměl jsem sebemenší tušení. Co jsem tedy věděl? Věděl jsem, kde leží na mapě a znal jsem hlavní město (jedničku z maturity ze zeměpisu jsem si skutečně zasloužil, že?). Věděl jsem, že sám sebe nazývá Čínskou republikou, a že jeho veliká sestřička za Tchajwanským průlivem je Čínská lidová republika (máme tedy ČR a ČLR, respektive ROC a PROC). A věděl jsem, že si veliká sestra na mladého brášku dělá nároky a vystavuje mu na odiv své mohutné bicepsy. A nakonec jsem měl mapu, takže jsem se nebál – tu jsem dostal v hospodářské a kulturní kanceláři spolu s vízem – velvyslanectví u nás totiž člověk nenajde. Kdo má oficiální diplomatické vztahy s Čínskou republikou, ten je nemůže mít s Čínskou lidovou republikou, a Čínská lidová republika má více peněz a moci. Oficiálně tak Tchaj-wan uznává jen 19 členů OSN (mezi nimi žádný evropský stát), například Burkina Faso a Svatý Vincenc a Grenadiny.

A jak to vidí s národní identitou Tchajwanci?  Někteří tvrdí, že oni reprezentují ‚skutečnou‘ Čínu a označují vládu v Pekingu za nelegitimní. Tihle by se rádi viděli v čele celé jedné velké Číny. Jiní se zase vidí jako součást ‚té druhé‘ Číny. Jiní by se rádi přidali k Japonsku, někteří k USA, a většina, troufám si říci, by ráda zůstala sama sebou a nezávislá. Tahle rozpolcenost má své historické odůvodnění. V 17. století Tchaj-wanu vládli Holanďané a Španělé (k těm se už naštěstí nikdo nehlásí). Po nich zde krátkých dvaadvacet let sídlilo království Tungning, jež nemělo zrovna přátelské vztahy s dynastií Qing, kterážto Tchaj-wan dobyla a vládla mu od konce 17. do konce 19. století. Po první čínsko-japonské válce připadl Tchaj-wan Japoncům, kteří na něm zůstali až do své drtivé porážky ve druhé světové válce. V Číně však světová válka byla „jen“ přestávkou ve válce občanské, která po podepsání japonské kapitulace v Tokijské zátoce vypukla nanovo, a kterou Čankajšek prohrál. Generalissimo zvolil útěk a uprchl se svojí stranou, inteligencí, smetánkou, zlatem a historickými muzejními exponáty na Tchaj-wan, kde se chopil moci.

Máme tu tedy ostrov velikostí o něco menší než je polovina Česka, s dvojnásobkem obyvatel, který drtivá většina světa oficiálně neuznává, a o kterém by dost lidí vědělo akorát to, že má „něco společného s Čínou,“ a že odtamtud někdo telefonoval Trumpovi. Po deseti měsících mohu doplnit, že je to ostrov plný nezměrných přírodních krás. Na východním pobřeží se od písečných pláží zdvihají hory a šplhají do výšky přes tři tisíce metrů. Na západním jsou roviny využívané k zemědělství. Všude, kde nevládne člověk, vládne džungle plná barev, hry světel a stínů, hlasitých ptáků a hmyzu, a v neposlední řadě jedovatých hadů a pavouků. Je to ostrov se zajímavou směsí původní domorodé kultury s japonskými a čínskými vlivy. Je to ostrov plný civilizovaných lidí, kteří jsou jedněmi z nejštědřejších, jaké jsem kdy poznal. Když jsem Tchaj-wan a Tchajwance porovnával s Čínou, říkal jsem si, že až Čína jednou dospěje a zbaví se „dětských neduhů,“ bude jako Tchaj-wan. A přestože jsou tomu dva roky, co jsem v Číně byl, kultura a návyky se mění pomalu. Já si tedy myslím, že Tchaj-wan není stejný jako Čína. Je jiný a je svůj. A proto mně přijde smutné, že jej kvůli vlivu Pekingu nikdo oficiálně neuznává. Pokud chtějí Tchajwanci být suverénní a nezávislí, berme je tak se vším, co k tomu náleží. A jelikož jsou tohle myšlenky patřící do vysoké politiky, vraťme se na zem s poslední poznámkou: označte si Tchaj-wan na mapě, za návštěvu rozhodně stojí.

Čtení ke kávě (filtrovaná, z oblasti Caballero, Honduras) – Jaký, který, čí?

Čtení ke kávě (filtrovaná, z oblasti Caballero, Honduras) – Jaký, který, čí?

Náročných voleb je v lidském životě požehnané množství. Jednu z těch zásadních, se kterou ustavičně zápasím, je volba co číst. Lidský život vyjádřený v přečtených knihách pohne brvou i toho nejotrlejšího jedince. Stanovím-li si například, že průměrný čtenář přečte jednu knihu za týden a pravidelně čte od deseti let, a přiřknu-li mu dobré zdraví, jež vydrží do devadesáti, a spolehlivý zrak, který nezklame ani u knížek s malými písmenky, potom vím, že za celý život přečte 4 212 knih. Continue reading “Čtení ke kávě (filtrovaná, z oblasti Caballero, Honduras) – Jaký, který, čí?”

Čtení ke kávě (Salvador filtrovaný pomocí Bee house) – Rozumíme si?

Čtení ke kávě (Salvador filtrovaný pomocí Bee house) – Rozumíme si?

Kdysi dávno na střední škole jsem ještě gramatice věnoval trochu pozornosti. Taková gramatika je záležitostí velice nudnou a osobně se domnívám, že v prvních měsících výuky jazyka věcí nadbytečnou. Pokud mě paměť nešálí, tak jsem se ve svých prvních divokých popisech okolního světa skladbou vět ani trochu nezdržoval a už vůbec jsem se jí ani jinými pravidly nezabýval, když jsem všem okolo sděloval svůj dlouhý seznam potřeb a přání. Bylo mě tenkrát pár let a já se intuitivně učil mluvit metodou průtrž mračen, tj. chrlil jsem to ze sebe, co to šlo. Až později jsem se zamyslel nad formou a kadencí mých slov, vět, a souvětí. S hlavní myšlenkou dnešního čtení ke kávě to sice nesouvisí, ale ptám se sám sebe: proč by to v dospělosti mělo být jinak? Proč bych se z cizího jazyka měl nejprve naučit pravidla skladby vět? Continue reading “Čtení ke kávě (Salvador filtrovaný pomocí Bee house) – Rozumíme si?”

Čtení ke kávě (hrnek z brazilské Cerrado) – Kořeny po kapsách

Čtení ke kávě (hrnek z brazilské Cerrado) – Kořeny po kapsách

Tchaj-wan a já spolu kráčíme sedmým měsícem a za pár dojdeme do osmého. Nadchází nám jaro a kampus rozkvétá do plné krásy. Jaro ovšem přineslo i vydatné deště, a když říkám vydatné, tak mám na mysli, že spustí a prší klidně celý týden. A jestliže prší o víkendu, kdy knihovna zavírá brzy odpoledne, kavárny jsou plné a hlučné, kolej tichá a strohá, člověk se nemá čím rozptýlit a chtě nechtě uslyší svůj vnitřní hlas, a když si nedá pozor, tak se zaposlouchá a možná se i něco dozví. Continue reading “Čtení ke kávě (hrnek z brazilské Cerrado) – Kořeny po kapsách”

Čtení ke kávě (dnes hořkou filtrovanou) – Zatracený nacionalismus

Čtení ke kávě (dnes hořkou filtrovanou) – Zatracený nacionalismus

Člověk, jenž se zvědavostí brouzdá vodami internetu, narazí dříve či později na názor, že se v porovnání s minulými stoletími těšíme mírné, klidné a bezpečné době. Takový názor se opírá o statistiku četnosti válek a tvrdí, že v Evropě již dlouho žádná nebyla (přičemž šikovně opomíjí Jugoslávii, Kosovo a Ukrajinu), a tak trochu se tváří, že války na periferii se Evropy netýkají. Podobné argumenty ve mně rozhodně nevyvolávají pocit bezpečí a „trvalého míru,“ poněvadž to nebylo tak dávno, kdy ve světě zuřili dva z nejintenzivnějších a nejkrutějších zápasů, do kterých se kdy lidstvo pustilo. Jestliže konflikt trvající pár let může připravit o život desítky milionů lidí, a jestliže stisknutí pár knoflíků může docílit stejného výsledku během pár desítek minut, potom si nemá smysl nalhávat, že dlouhé období „míru“ předznamenává vysokou úroveň bezpečí ve světě (omyl, jehož se dopustil i mj. bývalý belgický premiér, viz. https://twitter.com/GuyVerhofstadt/status/832877334260768770 ). Continue reading “Čtení ke kávě (dnes hořkou filtrovanou) – Zatracený nacionalismus”