V dnešní době, kdy se jednoduchá myšlenka či koncept omotá minimálně dvěma sty stránkami textu, zabalí do knižního hávu a vystaví v sekci horkých novinek na policích knihkupectví, působí Dokkōdō Miyamota Musashiho téměř jako podvod. Continue reading “Filologie dne: Musashiho “Dokkōdō”, ‘Cesta samoty’”
“Incident v chrámu Honnō” se odehrál 21. června 1582 v Kjótu, v Japonsku. Generál Akechi Mitsuhide při něm zákeřně zaútočil na svého dosavadního lenního pána, vojevůdce Odu Nobunaga. Nobunaga, který v chrámu Honnō odpočíval pouze s malým doprovodem, byl touto zradou zaskočen a v beznadějné situaci spáchal tváří v tvář vítězným rebelům seppuku, rituální sebevraždu. Jeho syn Nobutada mu sekundoval a poté si sám vzal život.
Nobunaga byl v té době jedním z nejmocnějších vojevůdců v Japonsku a měl nakročeno k jeho sjednocení. Nobunagova rozhodnutí měla dalekosáhlý vliv a jeho smrt tedy znamenala zásadní změnu rovnováhy sil v celé zemi. I proto je zajímavé, že japonský název je 本能寺の変, Honnō-ji no Hen, kde Honnō-ji je chrám Honnō; no je přivlastňovací zájmeno a zde znamená v; a 変 – hen znamená…? Hen znamená “zvláštní, podivný, neobvyklý”. Celý název by se tak dal přeložit jako “podivná příhoda z chrámu Honnō”.
Musím zmínit, že hen se používá i ve spojení 変革, henkaku, které znamená “změna, revoluce, vzpoura”. Výraz henkaku by tedy tento ‘incident’ vystihl lépe, proto je zajímavé, že byl (byl?) zkrácen. Dále jsem dohledal, že znak 変 hen je zjednodušenou verzí čínského znaku 變 bián, který znamená “změna, rebelie,” takže ten správný význam je tam někde zakotvený.
Tchaj-wan a já spolu kráčíme sedmým měsícem a za pár dojdeme do osmého. Nadchází nám jaro a kampus rozkvétá do plné krásy. Jaro ovšem přineslo i vydatné deště, a když říkám vydatné, tak mám na mysli, že spustí a prší klidně celý týden. A jestliže prší o víkendu, kdy knihovna zavírá brzy odpoledne, kavárny jsou plné a hlučné, kolej tichá a strohá, člověk se nemá čím rozptýlit a chtě nechtě uslyší svůj vnitřní hlas, a když si nedá pozor, tak se zaposlouchá a možná se i něco dozví. Continue reading “Čtení ke kávě (hrnek z brazilské Cerrado) – Kořeny po kapsách”
Tuhle jsem si vzpomněl na jeden večer v Portu, kdy jsem dlouze debatoval se svým kamarádem Polákem nad skleničkou tuze levné sangrie. Jen tak mimoděk nadhodil, že si předešlého dne u snídaně nalil mléko do sklenice namísto toho, aby jej pil z láhve. Seznal, že si ho vychutnal daleko více, a že ho samotného zaskočilo, jak mu tak drobný krok přinesl pocit komfortu a luxusu. V následujících dnech – jelikož to tak trochu byl můj mentor – mne dokopal k nákupu pěkného pera namísto propisky a bloku s pevnou vazbou namísto sešitu. „Psaní,“ povídal, „jde člověku daleko lépe, když se mu píše příjemně.“ Continue reading “ČTENÍ KE KÁVĚ (flat white) – Pij ze sklenice, lenochu!”
V Japonsku se obecně jezdí, chodí a stojí vlevo. Pokud tedy člověk zrovna není v Ósace, kde se jezdí vlevo, chodí vlevo, ale stojí a čeká vpravo. Poked tedy zrovna člověk není z Tokia a odmítá se přizpůsobit. Nebo z Ósaky a zapomene, že není v Tokiu.
Občas tedy není jasné, kudy chodit a kde čekat. A japonský výraz pro zelenou na semaforu je modrá. Tak tedy: na modrou, středem.
Petr Klíma 